Jdi na obsah Jdi na menu
 


Vánoce historie

16. 12. 2006
Význam vánočního období
Základem křesťanských Vánoc je biblický příběh o narození Ježíše Krista a oslava této události. Církev časově spojila narození Spasitele se starým mýtem zimního slunovratu, vyjadřujícím vědomí o věčném vítězství života nad smrtí a světla nad tmou. Svátek narození Páně se od 4. století šířil z Říma po celém křesťanském světě. Tato vánoční atmosféra a vánoční zvyky (domácí jesle, obdarovávání dětí, ozdobené stromečky atd.) stále trvají.


Vánoce
Den Ježíšova narození se slaví v křesťanském světě od 4. stol. 25. prosince. Na tento den připadala slavnost "neporaženého slunce" (sol invictus). Východní církev slavívala narození Krista 6. ledna. To bylo datum jednoho pohanského svátku v Alexandrii :"Narození Božského eonu". Západní církev - v Římě - slavila 25. prosince a to bylo zase datum starého pohanského svátku "Narození věčného slunce". Pozdě po řadu století překryla tento obsah svátku úcta ke svatým třem králům (počet tří byl odvozen od tří královských darů, kteří mágové Ježíšovi přinesli). Asi od 16. stol. se rozšířily dnes ještě trvající zvyky: domácí jesle, obdarovávání dětí, ozdobená jedle atd.

Staročeské vánoce
Češi se v 19. století těšili na příchod Vánoc dlouhé týdny a vůbec jim nevadilo, že peněz je poskrovnu a vánoční dárky, které nadělí Ježíšek, budou nejspíše velmi potřebné věci, které by se tak jako tak musely koupit. Dříve nebyly Vánoce ani tak o dárcích, jako spíše o vzájemné lásce a přátelství, radosti a pocitu sounáležitosti v rodině, která se sešla ke společným oslavám pod rodným krovem. Několik dnů před Vánocemi napekly hospodyně chléb a uložily ho do ošatek. V bohatších domácnostech daly k bochníkům péct také pečlivě upletené, žloutkem potřené a máslem pomaštěné vánočky z bílé mouky, hrozinek a mandlí. O Štědrém dnu od časného rána praskal v peci a kamnech oheň. Připravovala se štědrovečerní večeře. Vařil se hrách, čočka, několik druhů polévek, mezi nimiž nechyběla bramboračka a rybí polévka, pekl se kuba z krup a česneku. Mezitím co se hospodyně snažila v kuchyni zabavit děti, přinesl v některých krajích hospodář tajně stromeček a ustrojil ho do slavnostního hávu. Jinde se stavěly betlémy. Lidé se od rána postili, aby večer uviděli "zlaté prasátko". S přicházejícím soumrakem děti stále častěji vybíhaly ven, pozorovaly nebe a hlídaly, kdy se objeví první hvězdička. S první hvězdou si rodina sedla k slavnostnímu stolu prostřenému bílým ubrusem. Večeři zahajovala společná modlitba, vzpomínka na uplynulý rok a poděkování Bohu za vše dobré, co přinesl, i za to, co vzal. Nejdříve hospodyně postavila na stůl mísu s hrachem. Klíček hrachu má podobu kalichu a podle tradice spojoval všechny stolovníky v dobrém i zlém. Potom paní domu odebrala z mísy po lžíci pro každé z domácích zvířat. Teprve pak si podle vážnosti a stáří nabírali ostatní. Po hrachu se podávaly polévky pro sílu, čočka, aby byly peníze, kuba, masitý pokrm nebo ryba pro radost. Kosti se dávaly na jeden talíř a po večeři je hospodář odnesl ve lněném ubrousku pod jabloň. Naposledy se na stole objevila vánočka a cukroví. Pila se bílá káva, čaj, nechybělo ani trochu piva, vína nebo hlt pálenky pro dobré zažití. Když zazvonil zvoneček, přinesl hospodář do místnosti stromeček ověšený jablíčky, sušeným ovocem, cukrovím, kostkami cukru zabalenými do barevných papírků, ořechy a řetězy. Na stromečku se zapálily svíčky a všichni zpívali koledy. Ty se pak u stromečku zpívaly každý večer, dokud se neodstrojil a Vánoce neskončily. Někde však stromeček neznali nebo ho považovali za německý zvyk a po starodávném způsobu strojili jesle. O svátku Narození Páně do nich kladli figurku novorozeňátka a přidávali postavičky anděla, pastýřů a darovníků. Postavičky třech králů a jejich průvodu se stávaly součástí betlémského výjevu až 6. ledna. O Štědrém večeru se po večeři věštilo. Na stůl se postavilo umývadlo a pouštěly se v něm lodičky ze skořápek vlašských ořechů. Lilo se olovo. Přes rameno se směrem ke dveřím házela bota. Na venkově děvčata třásla bezem. Vdala se tam, odkud se ozval štěkot psa. Vyvrcholením štědrovečerních oslav byla půlnoční mše. Lidé se scházeli v kostele, kde vedle oltáře stály jesličky. Venku byla zima, sníh a tma. Uvnitř kostela, ohřátého dechem věřících, zářily svíce. Varhany doprovázely hlasy zpěváků, ke kterým se postupně všichni přidávali. Tak se o půlnoci Štědrého večera narodil v srdcích lidí Kristus. Všichni věřili, že je přítomen na bohoslužbě právě v tom jejich kostele. Cítili přítomnost lásky malého dítěte a s nadějí hleděli do nového roku.

Štědrovečerní večeře našich předků
- Štědrovečerní večeře se měla skládat z devíti nebo třinácti jídel. Slavnostní pokrmy však v minulosti byly rozhodně skromnější než nyní.
- Hospodyně především musela ještě před zahájením večeře všechno umístit na štědrovečerní stůl či do jeho bezprostřední blízkosti tak, aby nikdo nemusel nikdo v průběhu večeře od stolu vstávat, protože jinak by rodinu v následujícím roce postihlo neštěstí.
- K večeři rodina zasedla ve chvíli, kdy se na obloze objevila první hvězda.
- Do počátku 20. století v lidovém štědrovečerním jídelníčku chybělo maso. Teprve v průběhu první poloviny 20. století přistoupily ke svátečním pokrmům jídla připravená z ryb. Hlavní část štědrovečerních jídel byla připravena z luštěnin a kynutého těsta.
- Večeře byla obvykle zejména na Vysočině zahájena pojídáním oplatek potřených medem. Následovalo červené jablko, které hospodář rozkrojil na tolik dílků, kolik bylo stolovníků.
- Na štědrovečerním stole nesměly chybět pokrmy z luštěnin. Vzhledem k tomu, že luštěniny mají schopnost bobtnat, lidé věřili, že jejich pojídáním si zajistí dostatek peněz v příštím roce. Z luštěnin se připravovaly polévky nebo kaše, ale oblíbeným vánočním pokrmem bývala i tzv. pučálka, která se připravovala z naklíčeného hrachu.
- Hojně rozšířená byla také jídla z hub, především houbovec neboli kuba. Houby byly považovány za ochranný prostředek před nemocemi a byl jim přisuzován božský původ podle jedné z legend o putování Ježíše Krista se sv. Petrem po zemi.
- Hlavním chodem sváteční večeře byly pokrmy připravené z kynutého těsta. Kynuté těsto má schopnost zvětšovat svůj objem, proto se pokrmy z něho připravené staly v lidových představách prostředkem pro rozhojnění majetku.
- K tradičním pokrmům patřila vánočka, která se pojídala s omáčkou ze sušeného ovoce. Oblíbené byly i kynuté knedlíky plněné povidly, vdolky či koláče. Ve 20. století si rychle získal oblibu jablečný závin.
- V průběhu 20. století se v lidovém štědrovečerním jídelníčku začalo objevovat drobné cukroví.
- V chudém venkovském kraji nebýval na štědrovečerním stole běžným pokrmem kapr, jako jej známe dnes. Přesto zde ryba nechyběla. Bývala to většinou upečená buchta z kynutého těsta ve formě tvaru ryby. Ve dvacátém století se ryba na štědrovečerním stole již začínala objevovat, nicméně v mnohých oblastech byly dostupnější jiné ryby než kapr, například makrela.

Symbolika lidových dárků:

Jablko

Jablko bylo základem mnoha dárků a předmětů, které v lidovém prostředí provázely některé obyčeje. Jablko je symbolem života, červená barva jablka je symbolem životadárné lásky a síly. Červené jablko bylo proto oblíbeným prvkem, který se v lidovém prostředí používal pro vyjádření základních lidských přání: zdraví, životní síla a láska. Jablko se často ve stavbičkách, které bývaly vánočními dárky, spojovalo s dalšími předměty, jimž byl přisuzován v lidových představách určitý význam.

Ořech
Vlašský nebo lískový ořech byl symbolem síly, bohatství a úspěchu v hospodářství. Oblíbený zdobný prvek u mnoha vánočních dárků.

Luštěniny
Luštěniny naši předci používali nejen při výrobě dárků (zejména hrách), ale pochopitelně byly pevnou součástí jejich jídelníčku ve dnech všedních i svátečních. Schopnost luštěnin bobtnat, měnit svůj objem, symbolizovala touhu zvětšit svůj majetek, získat dostatek prostředků k pokrytí života rodiny.

Pečivo připravené z kynutého těsta
Pečivo z kynutého těsta provázelo všechny svátky našich předků, drobné tvary zdobily i vánoční dárky. Kynuté těsto opět díky své schopnosti nabývat na objemu bylo symbolem možného získání bohatství, ale tomuto pečivo byla přisuzována i ochranná moc před působením škodlivých sil a nemocí.

Suché pruty s bodlinami
Z oblasti Českomoravské vrchoviny známe kolední pruty, které nosili koledníci na Nový rok. Jejich základem byly pruty z trnky, na které se napichovala jablíčka, ořechy, hrášek… Trnkový prut měl ochrannou moc, chránil před škodlivými silami, které by mohly ublížit lidem i jejich počínání v hospodářství.